Marcela Černá je dalším odvážlivcem, který se s vámi chce podělit o strasti a radosti zdravého hubnutí. Přečtěte si, co jí k této změně vedlo, jak se jí po cestě daří, jaké si vybírá pomocníky a co si dává dobrého k obědu. Třeba zrovna v tomto příběhu najdete ten svůj cely deníček paní Marcely

31.7.2003 – Jak to všechno začalo (1)

Dnes jsem udělala životní rozhodnutí

Končí mi moje poslední prázdniny, které jsem si po státnicích ještě dopřála, a teď si musím začít hledat práci. Nevím jakou, nemám zatím přesnou představu o tom, co bych chtěla dělat a kolik se za jakou práci platí, ale konečně jsem se definitivně rozhodla, že se vrhnu do víru velkoměsta ? zítra totiž odjíždím do Prahy za přítelem Jirkou. Zkusíme spolu bydlet a uvidíme. Jsme spolu už rok, prozatím to byl ?vztah na dálku?, tak jsem zvědavá, jak nám to spolu půjde. Najdu si svoje první zaměstnání ? v Praze to půjde určitě lépe. No a dál se uvidí.

Prázdniny byly skvělé ? maminčina domácí péče, sluníčko, opalování, koupání? Nejraději ze všeho jsem měla večery na dvoře u krbu ? sedli jsme si všichni u vínka, taťka si dal spíš pivo, no a k pití jsme si dali samozřejmě taky něco dobrého na zub? mňam!!! Jižní Morava je prostě synonymum pro ráj! :o)

Jo jo ? takovou pohodičku už asi nikdy nezažiju!!!

Ale to nevadí, jen co si najdu práci, pustím se do toho!

2.11.2003 – Mám svoje první zaměstnání (2)

Jediné pozitivum je, že místo půlhodinové pauzy na oběd máme hodinovou. Bohužel tuto skutečnost kalí fakt, že se v širokém okolí nového business centra nedá jít nikam na oběd. Pokud mě nevezmou holky autem někam do restaurace na polední menu, nezbývá mi než si zajít do blízkého supermarketu na fastfood. Obávám se, že hamburgery, čínské nudle a plněné placky nejsou zrovna to, co mi extra svědčí. Celý den se ani nehnu a moje váha má vzestupnou tendenci ? vážím 87 kg!!!

Moje předsevzetí cvičit ztroskotalo na skutečnosti, že výše mého platu bohužel není přímo úměrná výši permanentek do fitness-center, které mám poblíž. A taky ? kdy tam si tak mám chodit!!! Na to já přece nemám čas!

2.2.2004 – Praha je fakt hnusná!!! (3)

Ach jo!!! Doufala jsem, že si v Praze zvyknu, ale je to pořád stejné. Praha je ošklivá, obzvlášť v zimě. A letošní zima zatím nebere konce. Jak já nesnáším ty dlouhatanánské zimní večery!!! Ráno vstanu, jdu do práce a z práce se vracím za hluboké tmy. Večer už nemám vůbec do ničeho chuť. Práce mě nebaví a veškerou špatnou náladu si pak vylévám na Jirkovi. Ještěže má se mnou takovou trpělivost!!! Jediné, na co se v práci těším, jsou obědy. Člověk aspoň na chvíli vypadne a může myslet na něco jiného. Bohužel už nesmíme jezdit společně s ostatními asistentkami, protože máme rozepsané služby na sekretariátě, takže mi zůstal jen supermarket a fastfoody, protože nemám auto. Kromě práce nemám pořád na nic jiného čas ? takže taky žádné nové známé, žádné přátele. Stres a špatnou náladu zajídám, takže se zase pěkně kulatím. Novoroční předsevzetí jsem si raději ani nedala, protože vím, že bych jej nesplnila. Veškeré chmury a stresy utápím v lahodném jídle ? člověk má hnedle lepší náladu!!! Vážím ale už 89 kg!!!

Uvažovala jsem o tom, že dám výpověď, protože mě ta práce fakt nebaví, ale prý ji dělám dobře, tak mi zvedli plat a naši mi říkali, že odcházet nemám, ať prý mám nějakou praxi. Jirka mi bohužel řekl totéž. Jsem fakt zoufalá a cítím se hrozně. Všechno oblečení už je mi těsné, kalhoty se rozpadají ve švech a nákup nového oblečení odkládám na dobu ?až zhubnu?.

15.6.2004 – Dala jsem výpověď! (4)

Konečně jsem sebrala veškerou odvahu, neposlouchala ani Jirku ani rodiče a dala jsem výpověď. Novou práci nemám a budu ji teprve hledat, ale určitě to bude lepší. Kašlu na peníze, chtěla bych, aby mě práce hlavně bavila, abych poznala nové lidi a měla trošku víc času na sebe. O víkendu jsme se potkali s našima v Praze a společně vyrazili na výlet. Vzala jsem si nové šaty ? jsou poněkud pytlovitého střihu, ale spolehlivě zakrývají všechen tuk, který mám navíc. Když mě v nich uviděli rodiče, řekli mi, že vypadám hrozně a měla bych se sebou začít okamžitě něco dělat a zhubnout. Řekla jsem jim, ať se nebojí, že na tom začnu pracovat, jakmile si najdu nové zaměstnání. Na to, jak jsem na tom fyzicky, se mi nechce ani pomyslet, natož to ještě zaznamenávat černým na bílé. Při stoupání do kopce k Bezdězu jsem na tom byla snad hůř než všichni ostatní? Štíhlá jsem nebyla nikdy, vždycky jsem byla pořádný ?kus ženské? (koneckonců mohutnou kostru máme v rodině), ale teď s sebou tahám podle tabulek skoro třicet kilo nadváhy. Zase jsem ztloustla, vážím 91 kg. Je to hrůůůůza!!!

29.8.2004 – Všechno se v dobré obrací (5)

Už několik týdnů chodím do nového zaměstnání. Našla jsem si práci nákupčí v jedné velké německé továrně. Jsem moc spokojená. Už od prvního dne se učím nové věci a v kanceláři mám moc fajn kolegy a kolegyně a hodně z nich je v mém věku. Je to úplně o něčem jiném!!! Máme pohyblivou pracovní dobu, takže mám víc času na sebe. Občas můžu zajít s holkama na kafčo a nedávno jsme si zašli na pizzu dokonce všichni z oddělení. Bylo to moc fajn. Taky jsem byla párkrát ve fitku. Není to nejlevnější a zatím ještě bojuji s nechutí a mám problém dorazit ?až na místo?, ale snad se to časem poddá.

Taky jsme se s Jirkou přestěhovali do nového podnájmu. Z ošklivé šedivé a rušné ulice v centru Prahy jsme se přestěhovali do malého bytečku na okraji Prahy. Do práce to mám 15 min a každý den se opravdu těším ? že by konečně změna k lepšímu? Podařilo se mi vrátit na 87 kg. Asi to bude tím fitkem a taky obědy v závodní jídelně. Není to sice žádný zázrak, ale alespoň normální teplé jídlo ? žádný fastfood. No a v neposlední řadě ? je léto a v létě jde všechno přece líp!

1.1.2005 – Novoroční předsevzetí (6)

Je prvního ledna ? čas novoročních předsevzetí. Byť nerada, musím sama sobě přiznat, že jsem zase ujela!? Opět nadešlo moje neoblíbené období ? zima a s ní dlouhé zimní večery. Spousta mých cest do fitka tak skončila doma v křesle před televizí u láhve červeného, něčeho dobrého k snědku a dobrého filmu z blízké videopůjčovny. Musím se přiznat, že mám takové večery ráda, protože se nejdřív s Jirkou mrkneme na pěkný film a pak si spolu ještě u skleničky vína povídáme. V supermarketu nedaleko odtud pečou výborné bagetky. Vždycky k nim koupím nějaké sýry a pikantní sušené klobásky ? mňam!!! Našemu partnerskému vztahu to rozhodně prospívá, mému tělu bohužel ne. Opět mám 92 kg!!! Takže si jako novoroční předsevzetí dávám ? zhubnout 20 kg!

28.2.2005 – Budu se vdávat (7)

Je konec února. Z novoročního předsevzetí jsem zatím nesplnila ani píď, ale jde do tuhého ? Jirka mě požádal o ruku!!! Byla jsem nejšťastnější na světě a řekla jsem samozřejmě ANO. Dohodli jsme si termín svatby na 9.9.2005. Takže teď mám víc než půl roku na to, abych zhubla. Přece nebudu na svatebních fotkách vypadat jako bílý hroch!!!

Marcela Černá je dalším odvážlivcem, který se s vámi chce podělit o strasti a radosti zdravého hubnutí. Přečtěte si, co jí k této změně vedlo, jak se jí po cestě daří, jaké si vybírá pomocníky a co si dává dobrého k obědu. Třeba zrovna v tomto příběhu najdete ten svůj a zjistíte, že se vším se dá něco dělat!!!

4.4.2005 – Každý musí říct svůj názor (8)

Byli jsme s Jirkou u našich na Moravě a oznámili jim, že bychom se chtěli vzít. Jirka koupil velkou kytici a oficiálně požádal moje rodiče o moji ruku. Naši z toho byli úplně vedle a taky trošku dojatí. Najednou jim asi došlo, že to myslíme vážně. Po všech oficialitách jsme všichni ? včetně mých dvou sester ? zasedli v kuchyni ke stolu a rozpoutala se obrovská debata kolem naší plánované svatby. Naši byli roztrpčeni nad tím, že jsme si vybrali jako svatební den pátek, že to prý není normální, a pomalu se začala probírat různá témata ? každý musel říct svůj názor na spoustu věcí, jako by to nebyla svatba moje a Jirkova, ale jejich. No budiž, snad to přežijeme… ?A jaké bys chtěla mít šaty? Už ses po něčem dívala?? zeptala se mě najednou mamka. ?Ještě ne,? odpověděla jsem a vzpomněla si na svoje novoroční předsevzetí. Moje váha se statečně držela na 92 kg. ?Já myslím, že by sis měla pořídit nějaký nenápadný kostýmek, když máš TAKOVOU postavu.? řekla zase mamka. Zatmělo se mi před očima. Vdávat se v kostýmu místo krásných svatebních šatů!!! ? Nikdy!!! Já Vám všem dokážu, že to jde a uvidíte, jak budu vypadat dobře!!!

28.4.2005 – Slova a činy (9)

Začala jsem slova měnit v činy. Chvíli jsem přemýšlela jak na to, přečetla si na internetu pár rad a některé uvedla v praxi ? na obědech jsem zrušila polévky a jídla jsem si začala dávat pouze bez přílohy. Místo příloh si dávám zeleninový salát, k večeři taky. Dvakrát týdně chodím do fitka, kde okupuji ?běžící pás? a snažím se rychlou chůzí spalovat tuky. Snad to nějak půjde…

31.5.2005 – Svatební šaty (10)

Poprvé to bylo 1.května, kdy jsme s Jirkou vyrazili do půjčovny svatebních šatů. Bylo to spíše ze zvědavosti, ale obsluha salonu mi sdělila, že pokud si chci opravdu dobře vybrat a ne jenom čekat, které šaty na mě zbudou, mám nejvyšší čas. Tak začal můj hon za svatebními šaty. Nevěřím na žádné pověry, a tak se mnou všechny pražské svatební salony obíhal můj nastávající manžel. Bohužel mě velmi rychle humor a optimismus přešel. Velmi záhy jsem totiž pochopila, že většina majitelů pražských svatebních salonů předpokládá, že se vdávají pouze krásné ženy, a pokud jsou krásné, musí být i štíhlé ? koneckonců jedno slovo se velmi často v médiích používá jako synonymum druhého a naopak. A štíhlá jsem já tedy rozhodně nebyla. Sice se mi podařilo srazit váhu na 88 kg a do svatby jsem hodlala ještě minimálně dva kilogramy zhubnout, ale to nic neměnilo na faktu, že většina svatebních salonů nabízela nádherné romantické nevěstovské šatičky ve velikosti 38, maximálně 40 a pouze výjimečně tu a tam objevila obsluha svatebního salonu na nezapadlejším stojanu v místnosti větší velikost. Pár modelů jsem vyzkoušela a člověk se nestačil divit ? v některých salonech jsem se vešla do velikosti 44 a v některých jsem se nevešla ani do 56. Vždycky jsem přibírala souměrně, takže pokud jsem šaty přetáhla přes boky, přetékal můj hrudník přes okraj korzetu a naopak. V jednom salonu mě dokonce velmi roztomilá dáma dohnala k slzám a k přesvědčení, že se prostě vdávat nemám, dokud budu obézní. Vešli jsme do svatebního salonu a já jsem se velmi tichým hlasem zeptala, zda mají šaty i ve větších velikostech. Ta milá dáma mi odvětila, že největší velikost, kterou vedou je 44. Sjela mě od hlavy k patě pohledem a vrazila mi věšák s šaty do rukou se slovy: „Vyzkoušejte je.“ V salonu bylo plno a všude se to hemžilo štíhlými a krásnými budoucími nevěstami velikosti 38. Zkušební kabinky byly neustále obsazeny. A tak jsem trpělivě stála a čekala. Ta milá paní zjistila, že tam stojím už delší dobu a asi se jí mě zželelo, tak na celou místnost, plnou těch štíhlých budoucích nevěst zařvala: ?Slečny, prosím vás, pusťte tady slečnu, na NI máme jenom jeden model, ona bude hned hotová!? Zapadla jsem do kabinky, v uších mi hučelo a před očima jsem měla mlhu. Šaty mi byly malé, tak jsem je zase vrazila zpátky do rukou ?paní dokonalé? a vyškobrtala ze dveří. Venku jsem padla Jirkovi do náruče: ?Já se nikdy nemůžu vdávat, protože jsem tlustá,? vzlykala jsem. ?Mně se líbíš,? řekl mi na oplátku Jirka a utřel mi rozmazanou řasenku. Naštěstí jsme hned v dalším salonu objevili ?ty pravé šaty?, a dokonce měli ještě větší velikosti, než jsem já potřebovala…

4.6.2005 – Vyhlídky na odborné hubnutí (11)

Celý svůj život teď soustředím na svatbu, respektive na to, že musím do svatby zhubnout. Neřeším teď opravdu nic jiného. Koneckonců ? můj život se uklidnil, zajel se do svých kolejí a musím konstatovat, že jsem naprosto spokojený člověk a kromě svatby ani nic moc závažného k řešení nemám. Snaha zhubnout je teď u mě na prvním místě. A rozhodně mi to teda nejde zrovna na jedničku. Na internetových diskusních serverech jsem objevila spousty různých rad, pravd a polopravd a taky spousty různých diet. Na diety nevěřím ? považuji je spíš za extrém. Myslím, že by člověk měl jíst hlavně zdravě a nepřejídat se. Na jednom diskusním fóru jsem si našla novou kamarádku, která mi nabídla, že bychom mohli chodit cvičit spolu. Rozhodly jsme se pro overball. Takže teď chodím k fitku ještě dvakrát týdně na overball, tak snad to bude mít nějaké výsledky. Dokonce jsem vyzkoušela i spinning, ale vždycky, když se vidím v zrcadle, jak sedím na spinnigovém kole, připadám si hrozně, takže spinning zatím odsouvám na neurčito. Zapojila jsem se do diskusního fóra na internetu a dostala jsem nabídku odborné pomoci při hubnutí. První konzulatce je zdarma, další už se platí. Mám to z domu kousek, tak tam možná zajdu a pak se uvidí.

18. 6. 2005 – Odborné hubnutí (12)

Moje ?odborné hubnutí? nebo také ?hubnutí pod dozorem? netrvalo dlouho. Zašla jsem na první konzultaci, kde jsem se ? jak jinak ? dozvěděla, že trpím obezitou. Příjemně jsme si popovídali, paní dietoložka mě zvážila, změřila mi tlak a při loučení mi do rukou vrazila několik listů s kalorickými tabulkami: ?A za domácí úkol si teď budete týden psát, co jste snědla a kolik to mělo kalorií. Musíte si vždycky spočítat, kolik toho sníte, jen tak se naučíte kontrolovat svoji hmotnost a budete hubnout.? Vydržela jsem to přesně tři dny. Většinu času jsem psychicky trpěla, hladověla a nemyslela na nic jiného než na to, že prakticky nemůžu sníst nic, protože ve všem jsou kilojouly, ze kterých já tloustnu víc než kdokoli jiný. Prostě tudy cesta nevede. Matematika mě nikdy nebavila a pokud budu pracovní dobu trávit tím, že budu neustále počítat kilojouly a myslet na to, kdy se konečně můžu najíst, asi mě brzy vyhodí. Tak jsem raději vyhodila tabulky do odpadkového koše a dál se řídila jen ?zdravým selským rozumem?.

19. 9. 2005 – Tak je to za námi (13)

Tak je to za námi ? uteklo to jako voda. Už jsem ?mladá paní?. Svatba byla nádherná, všechno bylo naprosto dokonalé. Teď už máme za sebou líbánky a pomalu se blíží konec září. Dny se zase začínají nebezpečně zkracovat a noci prodlužovat ? ale co ? snad to nějak přežijeme. Na svatebních fotkách vypadáme dobře a šťastně. Šaty mi opravdu lichotily ? jenom tu a tam se objevují nějaké ty faldíky. Ale nakonec mi šaty padly ještě lépe než při první zkoušce. Do svatebního dne se mi podařilo zhubnout na 86 kg. Není to sice žádná sláva, ale aspoň něco, ne? A hlavně ? letošní zimu si rozhodně nenechám zalézt pod nehty a porazím ji ? budu chodit cvičit a plavat a občas taky do sauny nebo na solárko?

1. 1. 2006 – Novoroční předsevzetí II (14)

S hořkostí musím konstatovat, že jsem na tom hůř než kdykoli předtím. Je nový rok a já bych si měla dát obvyklé novoroční předsevzetí. Na to loňské si raději nevzpomínám. Začátkem podzimu jsem se docela držela, pak ale přišly ty moje ?oblíbené? dlouhé zimní večery a jo-jo efekt nezklamal ? vážím 94 kg! A to prosím po ránu a ve spodním prádle!!! To je krize nad krize!!! 94 kg ? to je jen šest kilo do metráku!!! ? No ty bláááho! Co na to říct? ? Raději nic, abych se mohla sama sobě podívat do očí…

28. 2. 2006 – Znovu do boje (15)

Je konec února a všude kolem se pomalu začíná mluvit o jaru. Venku to teda zatím moc nevypadá, zima si vybírá svůj čas do posledního doušku. Časopisy a reklamní letáky pomalu hlásají příchod jara a nabádají k boji s jarní únavou, k jarní očistě organizmu, k jarní dietě a předpovídají jarní módní trendy. Zdá se mi to nebo o ničem jiném ani nepíšou??!! ? Prostě si jenom musím přiznat, že se mě to velmi úzce týká. Ke slušné nadváze se přidala řada neduhů a problémů, které s sebou přinesla dlouhá zima ? špatně spím, nemůžu usnout, ráno jsem jako rozlámaná, obličej i záda mám plné pupínků? Cítím se fakt hrozně. Koupila jsem si permanentku do fitka a zrušila u jídel přílohy ? musím na ta kila přece jednou provždy vyzrát!!!!!

31. 3. 2006 – Nesnadný boj (16)

Byla jsem nemocná. Všichni kolem mě padají chřipkou, já si zase musím uhnat něco lepšího ? dva týdny se slušnou angínou. Ležela jsem v posteli a bylo mi mizerně. Teď už jsem prý zdravá. Mizerně se ale cítím pořád. Zima letos ne a ne skončit. Permanentka do fitka zeje prázdnotou ? žádné vyčerpané hodiny. Pod očima mám úžasné fialové kruhy a obličej mi jde pro změnu spíš dozelena. Antibiotika mi rozhodila poslední zbytky fungujícího organizmu. Mám zácpy, bolí mě hlava a po každém jídle je mi těžko. Cokoli sním, si hned zase vyčítám. Stěhovali jsme se s manželem do nového bytu. Týden jsme byli závislí na pizze a instantní stravě ? namísto plánovaného hubnutí ? totální stagnace. No alespoň, že jsem nepřibrala!!! V práci nám slibují otevření nové jídelny, tak jen doufám, že vylepší i nabídku jídel.

14. 4. 2006 – Že by změna k lepšímu? (17)

Tak sliby nezůstávají vždycky jenom chybami ? v práci máme novou jídelnu a pozor: máme salátový bar!!! Sice je zatím poněkud prostší, ale aspoň něco ? snad se časem zdokonalí… A ještě další velmi příjemná věc ? moje bývalá kolegyně mě oslovila s nabídkou, jestli bych se nechtěla ucházet o místo nákupčí v jejich firmě. To je jasné, že bych chtěla!!! Vždyť je to firma, které i já jsem zákazníkem, a jestli bych si někde přála pracovat, tak určitě tam!!! Konečně se občas objevuje sluníčko a začíná jaro ? vylepšila se mi nálada. Pokouším se o změnu životního stylu ? ráno snídám ovocné müsli, k obědu si dávám míchaný salát ze salátového baru a k večeři si dávám také salát, jenže doma, takže s masem, sýrem nebo tuňákem. Zašla jsem si na solárko a už jsem byla několikrát i ve fitku ? cítím se výborně. Zatím bohužel žádný úbytek na váze, ale to nevadí, zpočátku to přece vždycky trvá ? a kdo si počká, ten se dočká, no ne?

14. 5. 2006 – Pomalu, ale jistě (18)

Uplynul měsíc a já slavím první výsledky ? podařilo se mi zhubnout 2 kg. Takže mám 92 kg. Chodím pravidelně cvičit. Najednou mám mnohem víc energie. Naprosto nechápu, čím to je? S kilogramy to ale není snadné. Nechápu, proč se všechen ten tuk tak krásně nabírá, a tak těžko shazuje. Pořád mám problémy s trávením, a to i přesto, že jsem si pořídila speciální nápoj, který obnovuje střevní mikroflóru. Je to sice lepší, ale asi bude problém v něčem jiném. Jsem na tom lépe s odolností vůči stresu ? záleží to ale na tom, jestli jdu nebo nejdu cvičit. Pokud nejdu, nemůžu večer usnout, pokud jdu, nemám problém. To nechápu ? v čem to vězí? Jak je to možné? To nové zaměstnání jsem dostala ? jupí!!! ? Jenomže teď mám o důvod víc, proč bych měla zhubnout!

12. 2. 2006 – Sportovní víkend (19)

?/…e-hubnuti.cz

13. 6. 2006 – že by naděje? (20)

?/…e-hubnuti.cz

14. 6. 2006 – Velká omluva (21)

Tak velká omluva ? žádné počítání kalorií se nekoná! Dnes jsem ze zvědavosti otevřela stránky znovu. V deníčku paní Ivy jsem se dál dočetla, že dostala za úkol počítat kalorie jenom proto, aby si uvědomila, jaká je to otročina. Za den bylo po všem. Není přece nutné počítat kalorie, když člověk něco ví o správné životosprávě a řídí se několika jednoduchými zásadami ? ale JAKÝMI??!!! V uplynulých dvou měsících jsem se řídila radami z internetu a výsledek je víc než žalostný. Na těch stránkách píší, že hubnutí je individuální a vyžaduje taky individuální přístup a individuální metodu. No tak já nevím.

15. 6. 2006 – Jdu do toho!!! (22)

Dnes jsem dočetla deníček paní Ivy a celé webové stránky od začátku až do konce. Nevynechala jsem žádné místečko, a některé jsem četla dokonce dvakrát. Nenašla jsem nic, co by se mi nepozdávalo… Ale stejně jim nevěřím! Pod dojmem deníčku jsem během obědové přestávky v práci stvořila dlouhatánský mail popisující moje trampoty s nadváhou a hubnutím a odeslala jej dietoložce Monice. Rozhodla jsem se, že si Moniku a její teorie vyposlechnu na první ? hodinové konzultaci. Netrvalo dlouho a zazvonil mi telefon. Ozval se příjemný hlas a představil se mi jako Monika Divišová. Chviličku jsme spolu mluvily a Monika mi navrhla dva termíny. Ten druhý byl dnes. ?Přijdu.? Odpověděla jsem. A těsně před čtvrtou jsem vystupovala po schodech do 3. patra Centra péče o člověka. Otevřela mi usměvavá maličkatá osůbka, vedle které jsem musela vypadat jako Golem. Podala mi ruku na pozdrav a uvedla do příjemné světlé místnosti, jejíž příjemnou atmosféru kazila pouze digitální váha. Monika mi přinesla bylinkový čaj, sedla si proti mně a začaly jsme si povídat. Asi to se mnou neměla lehké ? ale důvěřujte cizímu člověku, který Vám slíbí, že Vám pomůže hubnout! Nejdřív jsem hodně mluvila já a pak jsem konečně pustila ke slovu Moniku. Popisovala mi, jak pracuje ona a její kolegyně, vysvětlila, proč mají lidé nadváhu nebo dokonce trpí obezitou, jaká je spojitost mezi způsobem života, výživou a tělesnou hmotností. Byla jsem nastavená tak, že jí stejně neuvěřím ani slovo a připravená jí začít vyvracet teorie, které mi bude přednášet a kterých je plný internet. Bohužel (nebo bohudík) se tak nestalo. Přesvědčí mě všechno, v čem je kus ?zdravého selského rozumu? a to, co mi Monika vyprávěla, bylo naprosto logické. Až jsem se divila, že jsem na něco tak logického nepřišla sama ? jenže to je právě to ? k tomu už musí mít člověk odborné znalosti a hlavně zkušenosti, protože co člověk, to originál. Monika mi pověděla o potravinových doplňcích, koktejlech, bylinkách, detoxikaci organismu, spalování tuků, rovnováhou mezi příjmem a výdejem energie. Pozorně jsem poslouchala a musela jí dávat zapravdu. Pomalu jsme se dostaly k závěru. Monika mi dala na výběr z několika programů dle jejich finanční náročnosti a komplexnosti a dala mi čas na rozmyšlenou. A byl čas k odchodu. Jenomže najednou jsem se zasekla ? přece neodejdu a nebudu další týden nebo dva, nebo bůhví kolik týdnů zase jenom nabírat kila nebo stagnovat!!! Podívala jsem se na Moniku: ?Moni, já bych do toho chtěla jít, protože se mi to zdá opravdu logické, ale pořád tomu nevěřím. Už jsem se tolik natrápila a prostě nevěřím tomu, že to bude fungovat a nechci jen tak zbůhdarma vyhodit peníze.? Monika zareagovala překvapivě ? zřejmě jsem nebyla ani první, ani poslední případ. Bohužel hodně lidí trpících obezitou nebo majících nadváhu už dávno ztratilo důvěru díky zázračným pilulkám, strojům a dietám, po kterých ZARUČENĚ zhubnete. Znovu jsme zasedly ke stolu a společně vymyslely řešení, které pro mě bylo přijatelné. Odcházela jsem se svým prvním koktejlem ?na zkoušku? a třemi proteinovými tyčinkami. ?Blahopřeji k Vašemu rozhodnutí,? rozloučila se se mnou Monika a její další kolegyně. Další ?rande? jsme si dohodly na příští týden.

21. 6. 2006 – První vlaštovky (23)

Zítra jdu na další setkání s Monikou. Těším se. Minulý týden po návratu domů jsem všechno okamžitě vyklopila svojí drahé polovičce. Jirka na mě zůstal překvapeně zírat. ?Kolik peněz že jsi tam nechala?!? Přesně takovouto první reakci jsem tak trošku očekávala. Chvíli na mě dál zíral, nasucho polknul. ?Ty se zlobíš?? zeptala jsem se. Povzdech. ?Ale ne, jestli Ti to pomůže a budeš spokojená? Ale opovaž se toho nechat!? řekl nakonec. Bylo to v suchu. Teď mám za sebou první týden. Už po dvou dnech jsem na sobě začala pozorovat první změny. Tělo najednou začalo fungovat, tak jak má ? žádné zácpy, žádné chutě, žádné bolení žaludku? A odměna ? první 1,5 kg dole! Bylo mi sice jasné, že se nejedná o spálený tuk, ale pouze o pročištění žaludku a střev, ale rozhodně mě to povzbudilo… A o to na začátku přece jde!

22. 6. 2006 – Druhá návštěva (24)

Vybíhám tentokrát už známé schody do třetího patra. Zazvoním. Dveře se otevřou a vítá mě Monika. Ještě než mi stačí odpovědět na pozdrav vychrlím na ni: ?Jdu do toho dál, Moni! Probereme další program a finance, ano?? Monika se usmívá ? nepřekvapilo ji to. Prostě ví, že to funguje. Člověk musí jen dbát na pár zásad a poslouchat svoje tělo. Vážení, měření, první úbytek. Monika mě upozorňuje na to, že první úbytek na váze je vyšší, než bude v následujících týdnech, protože se tělo čistí. Přikývnu. Probereme spolu další postup a Monika mi uděluje pár dalších rad ?jak na to?. Má pro mě připraveny další proteinové tyčinky (mňam ? jsou zdravé a výýýýýborné!!!), vitaminy a bylinky s vlákninou, které napomáhají detoxikaci organismu. Musím ale hodně pít, aby mě nebolela hlava, jak se bude tělo zbavovat škodlivých toxinů uložených v tukových buňkách. Pozorně poslouchám a dělám si poznámky. Mám ale dnes na srdci ještě jeden problém: ?Moni, o víkendu jedu k našim a mám panickou hrůzu z toho, jak jim říct, že držím dietu.? ?Ale vy přece nedržíte žádnou dietu! Snažíte se jenom změnit životní styl, abyste co nejlépe zvládala vaše sedavé zaměstnání a udržovala si zdraví a kondici. To přece rodiče musí pochopit.? Společně jsme probrali různé možnosti, jak čelit rodičům a na podporu mi Monika dala leták s modelovými situacemi. Rozloučily jsme se a já jsem vyrazila vzhůru k domovu a vzhůru do dalšího týdne.

23. 6. 2006 – Vzhůru k domovu (25)

Dnes jsem celý den přemýšlela, jak přežít víkend u rodičů na Jižní Moravě. Jestli je totiž někde krásně a skvěle, tak je to právě tam. A jestli je někde opravdu výborné jídlo a pití a víno? – tak je to taky tam. A u mých rodičů to platí dvojnásob. Co teď budu dělat? Co když se mamka urazí, že si nechci dát nic z jejích dobrot? A táta si ze mě zase bude utahovat a říkat mi, že je to jednoduché, protože aby člověk nebyl tlustý, stačí jen? no víte co. Ach jo ? to je zase situace!!! Odpoledne se můj problém přehoupnul do jiné roviny ? co budu u našich jíst? S Monikou jsme během našeho setkání probraly, jak si má člověk rozplánovat jídlo a jak do něj zařadit i takové, které má rád. Moc nerada bych třeba přišla o sobotní grilování s rodinou. Ještě než jsme s manželem vyrazili, sebrala jsem odvahu a zavolala domů. ?Ahoj, mami! Víš, ty si asi budeš říkat, že jsem divná, ale já jsem se konečně odhodlala a pokouším se zhubnout. Takže některé věci vůbec nesmím jíst. Ale to je jedno ? chtěla jsem se tě vlastně jenom zeptat, jestli si mám s sebou přivézt zeleninu a kuřecí mas,o nebo doma nějaké máme?? ? Mamka chviličku zaraženě mlčela a pak (k mému úžasu) povídá: ?Ve skleníku už máme okurky, ale jiná zelenina ještě není, tak si něco přivez a kuřecí maso jsme včera poslední spotřebovali.? Oněměla jsem úžasem ? žádné poznámky, žádné dotazy. ?Tak jo, já si všechno přivezu. Tak zatím, my za chvíli vyrážíme, kolem sedmé budeme u vás.?

26. 6. 2006 – Jahodový víkend v ráji (26)

Víkend u našich byl jako pobyt v ráji. V zahrádce bylo plno jahod, a tak jsem si je přidávala do koktejlu a připravovala k svačině. V pátek ? hned po příjezdu ? se na mě sesypala celá rodina a hned se začali vyptávat, co že to držím za dietu atd. Taťka si neodpustil pár vtipných poznámek, ale když jsem všem vysvětlila, že dietu nedržím a že se vlastně jenom učím ?žít v Praze?, přestal. Vyprávěla jsem o všem, co jsme probraly s Monikou, o tom, proč jsem sama nemohla zhubnout o sacharidech a proteinech ? prostě o všem, co jsem se sama zatím naučila. Rodiče zareagovali výborně. Taťkovi se (stejně jako mě) zdálo, že všechno, co mu vyprávím, má racionální jádro a že by to tedy mohlo fungovat. A po zbytek víkendu se všichni starali, abych měla dost ?zdravých věcí? ? jahody, zeleninu, kuřecí maso atd. Kuřecí steaky jsem si naložila a v sobotu večer si je udělala na grilu a poseděla společně s rodinou a v neděli jsem si maso opekla a dala se zeleninou a novými bramborami. Nepřišla jsem vůbec o nic z těch ?příjemných záležitostí?, které mám ráda, jen jsem je prostě naplánovala a udělala trošku jinak. Život je změna!

4. 7. 2006 – Jedeme na dovolenou!!! (27)

Uplynulo pár týdnů od mojí první návštěvy Centra péče o člověka. Mezitím začalo léto, jak má být, a konečně se přiblížila i dlouho očekávaná dovolená. Na dovolenou se většinou jezdí za účelem odpočinku a je na každém, zda se bude jednat o odpočinek pasivní nebo aktivní. Já rozhodně nepatřím mezi skupinu lidí, která vydrží dva týdny na pláži u moře a už vůbec ne můj manžel. Dohodli jsme se tedy, že vyrazíme obdivovat krásy české země ? do Beskyd. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, že bych přes dovolenou měla něco měnit. Začala jsem s hubnutím teprve nedávno, tak to přece hned na začátku nepřekazím. Před odjezdem jsem probrala s Monikou možnosti ?jak přežít dovolenou?. Monika mi říkala, že na dovolené se spíše mám snažit váhu udržet a nepřibrat, já jsem ale byla rozhodnutá, že budu hubnout. Společně jsme se pobavily o snadno dosažitelných přísadách do koktejlů (na dovolenou s sebou nevozíte mixér a mít s sebou pod stanem čersvé mléko nebo jogurt také není jednoduché). Nakoupila jsem si dětské kojenecké výživy bez přídavku cukru, nabalila si do malých lahviček koktejlový prášek, vzala s sebou plastový šejkr, nakoupila ovoce a zeleninu a vyrazili jsme. Jednoduché to rozhodně není, ale určitě to jde! Za celou dovolenou nejvíc vděčím svému milovanému manželovi ? trpělivě s sebou tahal v batohu dvě láhve s vodou, prášek na koktejl, šejkr s hotovým koktejlem, proteinové tyčinky, ovoce a zeleninu. Trpělivě na mě neustále čekal, protože očistná kůra a časté pití také způsobují časté zastávky a neustálé hledání záchodků. Plánoval nám na každý den trasy a celodenní i večerní program. V průměru jsme ušli 17 km denně a většina jich byla do pěkného kopce… Přiznám se naprosto otevřeně ? občas jsem stávkovala, brečela a byla pěkně vzteklá. Tahala jsem s sebou do kopců příšernou hromadu tuku navíc, nestačila jsem s dechem a myslela jsem, že mi srdce vyskočí z hrudníku. V 27 letech to rozhodně není žádná sláva. Manžel mě uklidňoval, byl trpělivý a trpělivě snášel všechny moje stížnosti, které ? jak jinak ? padaly na jeho hlavu. Na většině konců našich turistických tras jsme narazili na horskou chatu nebo stánek s občerstvením. Až tam si člověk uvědomí, jak málo se myslí na lidi, kteří mají problém s nadváhou a chtěli by si dát zdrabý oběd nebo lekhé občerstevní. Z klobás, bramboráků, langošů, párků v rohlíku, špaget atd. se bohužel moc vybrat nedá… Záviděla jsem manželovi, který se na konci cesty ?odměnil? pivem a klobáskou nebo gulášem ? přece jen mám v hlavě zažité, že po dobře odvedené práci musí být taky dobré jídlo! Je to ale hloupost! Příšerná hloupost! Odměnit se člověk přece může taky tím, že si dopřeje relaxaci, masáž, kosmetiku… Už jen ten pocit, že jsem udělala něco pro sebe, přece stojí za to! Každý den jsme si předem pečlivě naplánovali. Dohodli jsme se, kam půjdeme, jak dlouho to bude trvat a jestli půjdeme na společný oběd nebo večeři do restaurace nebo si jen nakoupíme v obchodě. V restauracích mi milí lidé vycházeli vstříc ? vysvětlila jsem jim, že mám zvláštní stravovací režim a poprosila je o přírodní kuřecí steak, salát nebo teplou zeleninu místo přílohy. Většina kucharů reagovala nadšeně ? nezlobili se, naopak byli rádi, že se mezi běžnými steaky obloženými spoustou hranolek a smažených brambor objeví také jídlo, na kterém mohou předvést svoje kuchařské umění. Připravovali mi výborně ochucené čersvé saláty z různých druhů zeleniny, grilovanou zeleninu, dušenou zeleninu s bylinkami, kuřecí maso na různé způsoby, ryby… Pokud jsme se s manželem rozhodli, že tentokrát vynecháme jídlo v restauraci, zajeli jsme do nejbližšího obchodu a koupili nízkotučné sýry, zeleninu, syrečky, bílý jogurt ? postupně jsem studovala etikety a pomalu se mi rozšiřovala paleta chutných a zdravých potravin. Obsluhu kempu jsem poprosila, aby mi ráno přivezli mléko, jogurt, pomerančový džus ? podle toho, na co jsem měla zrovna chuť – a připravila jsem si koktejl. Dokonce jsem si při společných večerech dopřála svoji oblíbenou pochutinu ? sýrové korbáčky, které v Beskydech prodávají na každém kroku. Dovolená byla skvělá a rozhodně se dala vydržet i v tomto ?přísnějším režimu?. Po dvou týdnech a návratu domů, jsem byla velmi mile překvapená ? vyběhala jsem na horách 6 kg!!!

21.7.2006 Letní hubnutí (28)

Z mého úhlu pohledu je léto nejkrásnější roční období. Měla jsem ho nejraději už jako malá ? jak by ne ? byly prázdniny, ale hlavně mám léto z domu spojené s vůní obilí, rachotem kombajnů, spoustou sluníčka, koupáním a zahrádkou plnou ovoce. Letošní léto bohužel není tak ideální. Dovolená je za mnou a už několik let musím sedět v kanceláři, ať je venku sebelepší počasí. Jednu velkou výhodu léta jsem ale rozhodně nepromarnila ? letní ovoce. Pokud se jednou rozhodnete hubnout, léto mohu jen doporučit. Každé ráno jsem vstávala a připravovala si s sebou do práce koktejl ? začátkem léta jahodový s jogurtem, pak přišly meruňky, maliny a borůvky. Všechny bobule prý navíc obsahují antioxidanty ? a přitom jsou ještě chutné!!! Obědy v létě jsou taky naprosto jednoduchá záležitost ? salátový bar se spoustou čersvé zeleniny, k zelenině sýr, tofu nebo kuřecí maso. A když už je opravdu moc vedro, tak si jídlo pošetřím k večeři a k obědu si dám další koktejl. Jen se cvičením je to trošku horší ? co dělat, když je vedro na padnutí a člověku se nechce ani dýchat, natož chodit do fitka, na aerobik atd. Našla jsem si klimatizovaný spinningový sál, občas jsem si šla zaplavat nebo cvičení odložila na pozdější večerní hodinu. A kila šla pomaloučku polehoučku dolů…

3.8.2006 To jsou problémy (29)

Zase jsem se dostala do problému ? tentokrát ale do úplně jiného problému ? rozhodně příjemného: nemám totiž co na sebe!!! Je to k uzoufání, ale ráno stojím před šatní skříní a nemám, co bych si oblékla. Nedá se nic dělat ? jde se nakupovat!!! Vběhla jsem do svého oblíbeného obchodu a zamířila do oddělení nadměrných velikostí. Uprostřed jsem se zarazila ? ?to už snad nemusím? – a otočila jsem se ke stojanům s ?normálními? velikostmi. Vybrala jsem si kalhoty a sáhla po velikosti 44. V kabince jsem ? k mému úžasu ? zjistila, že jsou mi VELKÉ!!! Menší velikost bohužel neměli. Odcházela jsem z obchodu bez kalhot, ale z úsměvem na tváři ? snad poprvé v životě se mi stalo, že jdu z obchodu s prázdnou, protože neměli MENŠÍ velikost!!! Na světě je krásně!

5.8.2006 Polední menu dvou hříchů (30)

Dnes jsem vařila oběd a myslím, že se mi opravdu povedl a až na dva malinkaté hříšky, které se ne zcela slučují s mým ?hubnoucím procesem? byl opravdu fantastický!!!

Pórková polévka:

Najemno nakrájenou cibulku jsem zpěnila na trošce Flory. Přidala jsem dva na kroužky nakrájené pórky a nechala chviličku dusit. Poté jsem zalila směs vodou a uvedla k varu. Pak jsem přidala první hřích ? jednu kostku slepičího bujonu a sůl. Po chvilce vaření jsem polévku odstavila a pomalu a za stálého míchání do ní vlévala mléko a vodu tak, aby byl hrnec plný a na všechny se dostalo. Pak jsem ponorným mixérem polévku rozmixovala a ještě dochutila solí, čerstvě mletým pepřem a znovu jsem ji postavila na sporák. Když začala polévka znovu vařit, přidala jsem mrkev a zelené fazolky ? mohou se přidat i brambory, ale já jsem dnes šetřila sacharidy na druhé jídlo. Těsně před podáváním jsem polévku zasypala čerstvou, najemno nakrájenou pažitkou. Pro ty, co přísně nehlídají linii, je možné přidat pár kostek osmažené housky nebo toast z celozrnneho chleba. Při přípravě polévky jsem si ve volných chvilkách oloupala malé nové brambory osolila je a nechala v míse odstát. Pak jsem je dala vařit na pařák do velkého hrnce, aby zbytečně vařením ve vodě neztrácely vitaminy.

Salát:

Do mísy jsem najemno nakrájela čínské zelí a promíchala jej s hrstí cukrové kukuřice, nadrobno nakrájenými rajčaty, bílým jogurtem, solí, lžící olivového oleje a bylinkami ( salátové bylinky od firmy Avokádo). Nakonec jsem přimíchala hrst směsi semínek ? dýňová, piniová a slunečnicová semínka. Salát jsem dala uležet do lednice.

Maso s lilkem

Připravila jsem si lilek, který jsem podélně rozkrájela na čtyři kusy a pak nakrájela na plátky (nesolila jsem!!!). Pak přišlo na řadu maso ? to jsem měla naložené už od večera ? a tady je ten druhý hříšek ? maso jsem naložila do směsi koření Bylinkové kuře od firmy Kotanyi (která bohužel obsahuje glutaman sodný). Marináda se připravuje tak, že se do směsi koření přidají čtyři lžíce olivového oleje, víno ? já jsem použila vinný ocet (je to kvůli tomu, aby maso bylo křehčí), čtyři lžíce kvalitní hořčice a na vylepšenou jsem přidala česnek. Marinádu jsem důkladně promíchala a zalila jí kuřecí prsní řízky, které jsem pouze odblanila a očistila ? žádné solení ani naklepávání. Na troše rozehřátého olivového oleje jsem opekla maso ze všech stran, vyndala jej z hrnce a výpek zalila troškou vody. Maso jsem naskládala zpátky do hrnce, přidala jsem dvě lžíce marinády a nechala 10 min dusit. Pak jsem maso opět vytáhla a na jeho místo nasypala nakrájený lilek a nechala jej odkrytý (aby se vypařovala voda) cca 5–8 min jsem lilek dusila, aby natáhl chuť. Nakonec jsem maso vrátila zase zpátky a nechala před podáváním prohřát. Na talíř jsem servírovala ? dle zásad správné výživy ? na polovinu salát, na jednu čtvrtinu krásné malé brambůrky vařené v páře a na poslední čtvrtinu talíře kuřecí steak podávaný ovšem na lilkovém ?polštáři?. A protože člověk jí hlavně očima ? dozdobila jsem talíře plátkem rajčete. Mňam!!! Byla to vážně dobrota!

14.8.2006 Ach Ty služební cesty! (31)

Minulý týden jsem jeden den strávila na služební cestě. Tyhle cesty, zdravé jídlo a cvičení prostě nejdou dohromady! A to mě příští týden čekají služební cesty dvě! A jedna z nich navíc bude dvoudenní. Jak má člověk zvládnout dlouhou cestu, pak nekonečné jednání, a přitom nemít hlad, být v pohodě a slušně odmítat pozvání obchodních partnerů bez toho, že by jim dlouze vysvětloval, že to, co podávají v jejich kantýně, pro něj opravdu není ?to pravé?? A jak třeba zvládnout kolegy a kolegyně v autě, kteří se ze všeho nejraději zastavují na čerpacích stanicích a nakupují si bagety, čokoládové tyčinky, chipsy a zmrzlinu!!! Jsem na sebe pyšná ? zvládla jsem to! Rozhodně to není snadné, ale zvládnout se to dá. Ráno jsem si přivstala a důkladně se na služební cestu připravila ? krabičku s naporcovaným ovocem (jablko, méně zralá broskev, švestky…), další krabičku se zeleninou ? paprika, okurka, mrkev, koktejlová rajčátka… S sebou jsem si (pro jistotu) vzala nízkotučný sýr a celozrnný chleba (to kdybych si nemohla dopřát normální a zdravé jídlo během dne). Do kabelky jsem si připravila shaker s hotovým koktejlem a s sebou si vzala dávku koktejlového prášku a bílý jogurt. No a samozřejmě jsem nesměla zapomenout na vodu. Nemohu být závislá na čerpacích stanicích s rychlým občerstvením, musím být opravdu připravená!!! A šlo to. A dokonce to nebylo ani nijak obzvlášť stresující. Už mám plán, jak přežiju dvoudenní dovolené ? musím se dobře zásobit proteinovými tyčinkami, trvanlivou zeleninou a ovocem a hlavně si všechno pečlivě připravit. Jo a abych nezapomněla ? na ?benzince? jsem objevila něco k mlsání, co si můžu čas od času dovolit i já ? jsout to opět sýrové korbáčky! Mají méně, než 20% tuku, je jich málo a jsou výborné. Jen to člověk nesmí přehánět, protože obsahují poměrně velké množství soli.

30.8.2006 Krize třetího měsíce (32)

Včera jsem s manželem opět dorazili po několika týdnech na Moravu. Naši nás přivítali s nadšením a nikdo nešetřil pochvalami, jak mi to teď sluší a jak dobře vypadám. ?Už s tím přestaň,? Řekla mi mamka. ?Takhle vypadáš dobře, už to nepřeháněj.? Jenomže to není zas až tak úplně pravda. Nemám si co nalhávat, mám pořád ještě slušnou nadváhu a moje chytrá digitální váha ukazuje, že procento tuku v těle se stále pohybuje za hranicí normálu. Nejhorší je, že mě dohnala totální a naprostá krize. Najednou mám chuť se vším praštit, už se na to vykašlat, říkám si, že už to budu zvládat sama i bez koktejlů a pozoruji, že mám prakticky chuť na absolutně všechno jídlo, které se mi objevuje v dosahu. Svěřila jsem se Monice. Řekla mi, že je to naprosto normální. Dodala mi odvahu a ujistila mě, že dva koktejly nebudou trvat věčně a že přIjde den, kdy ze dvou koktejlů denně bude jenom jeden a časem už nebudu muset žádný. Řekla mi, že na sebe nemusím být tak přísná a že si občas mohu něco povolit. Mám ale vždycky myslet na celkový denní příjem a hlavně na výdej. Co rozhodně považuji za pozitivní je, že mě rozhodně neláká ochutnat jídla ?z nejhorších? ? jako jsou hranolky, smetana atd. Monika mi taky říkala, že si mohu naplánovat den, kdy si dám k jídlu všechno, na co budu mít chuť. Hned jsem věděla, který to bude ? v práci budeme mít firemní večírek ? ?crayfish party? ? švédskou oslavu výlovu raků.

8.9.2006 Crayfish party (33)

A je to tady! Dnes máme firemní party ? po dlouhé době nebudu přemýšlet nad tím, co jím nebo nejím a ochutnám prostě všechno! A taky si dám po dlouhé době víno! Dorazili jsme s manželem na party. Ve velké restauraci byly kolem stoly a na nich velké mísy plné červených raků, různých druhů mas, zeleninových salátů, bramborový salát, rebarborový koláč, grilovaný ananas s čokoládovým přelivem… Hurá do jídla! Ochutnala jsem račí maso. Je dobré, ale bylo mi příliš líto roztomilých ráčků… Vrhla jsem se ke stolu pokrytému mísami, přeletěla jej očima a začala si nabírat na talíř ? ke svému úžasu jsem zjistila, že mám na talíři stejně zase jenom to, na co jsem si během posledních uplynulých měsíců zvykla ? kuřecí maso a spoustu zeleniny. Ochutnala jsem i trochu bramborového salátu. Po hlavním jídle jsem si dopřála kousek rebarborového koláče ? vůbec nebyl tak dobrý, jak jsem očekávala ? a ananas s čokoládou. Čokoláda se mi ale zdála příšerně sladká, takže jsem moučník ani nedojedla. Těšilo mě vědomí, že jsem se zbavila bezmyšlenkovitého hltání všeho možného a soustředila se na rozmanitost chutí jednotlivých jídel. Jídla, která mi nepřipadala dostatečně chutná, jsem prostě nejedla. Víno bylo výborné a dvě skleničky za večer mi naprosto stačily. Druhý den jsem si zašla na spinning. Popisovala jsem Monice svůj zážitek z firemního večírku a Monika se tvářila spokojeně. ?Jste na dobré cestě?, řekla mi. Protože na konci není jenom úbytek kilogramů, ale naprosto jiný, nový a hlavně zdravý životní styl!!! A to já teď už moc dobře vím. Vím, že i když si čas od času dopřeji tradiční jídelníček, zase se ráda vrátím ke svému ?novému? jídelníčku, díky kterému jsem celkově spokojenější!

10. 10. 2006 Loučím se (34)

Můj milý deníčku, je čas se rozloučit. Jsem v jednom kole a plná síly, a tak se odmlčím. Stejně bych psala každou chvíli totéž. Daří se mi totiž, dostala jsem se na váhu při které se cítím fajn, fit a hlavně spokojená a atraktivní. Občas si dopřeju i nějaké to méně zdravé jídlo, ale zdravému jídelníčku jsem přišla na chuť. Koktejly a nějaké další doplňky si dopřávám dál, zvykla jsem si na tu lehkou variantu snídaní, která má navíc tu výhodu, že tělu dodá potřebné živiny. Celkově už mi není jedno, co jím. Stále chodím do fitka a udržuji kondici. Myslím, že jsem na dobré cestě a že mám do dalšího života dobře našlápnuto! Možná Ti zase napíšu, nevím. Jediné, co vím, je, že se nikdy nechci vrátit k nezdravému způsobu života, nemotornosti, spleenům, že nemám co na sebe. Drž mi palce! Marcela

Zdravé hubnutí

Kategorie

Stránky zdravého hubnutí

zajímavosti

Měsíční archiv