Traduje se, že do Evropy přivezl kakao Kryštof Kolumbus, který prý na svých cestách potkal v roce 1502 mayskou kanoi naloženou nákladem kakaových bobů. Jiní tuto zásluhu připisují Hernandu Cortésovi, který porobil v letech 1519 až 1521 Aztéky v Mexiku. Ať ji do evropských zemí uvedl kdokoli, čokoláda, nejdříve jako nápoj, později jako pochoutka, si vydobyla pevné místo na evropských panovnických dvorech, sídlech šlechty i mezi bohatými měšťany. Od francouzského královského dvora získal v květnu 1659 David Chaillou jako první a jediný ?právo prodávat a vařit nápoj zvaný čokoláda?. V církevních kruzích se o tento nápoj dlouho sváděly boje. Už od počátku se vědělo, že je mocných afrodiziakem, a tak v něm někteří církevní představitelé viděli nástroj ďáblův. Jezuité ale správně odhadli a ocenili schopnost čokolády povzbuzovat myšlení a díky jejich vlivu ji nakonec neodsuzovala ani církev. Čokoládu milovaly francouzské královny Anna Rakouská i Marie Antoinetta. V oblibě ji měla i její matka Marie Terezie. Za Marie Antoinetty v osmnáctém století byla čokoláda ve Francii velmi oblíbeným nápojem mezi encyklopedisty. O jednom z jejich předních představitelů Voltairovi se ví, že první šálek tohoto božského nápoje si dával v pět hodin ráno a do tří odpoledne jí vypil deset až dvanáct šálků. Možná proto, že byl vychován v jezuitské koleji. Přítel Voltairův, proslavený záletník a svůdce, Giacomo Casanova tvrdil, že za své úspěchy vděčí čokoládě, a markýz de Sade se o ní zmiňuje ve všech svých knihách.
    Čokoláda se vyrábí z plodů kakaovníku, který pochází z Jižní Ameriky. Kakaové boby ? semena tohoto stromu ? používala aztécká civilizace už před 3000 lety jako platidlo. Kakaovníku se daří i v západní Africe jihovýchodní Asii. Přeměna kakaových bobů v čokoládu je složitý proces. Nejprve se boby fermentují a suší na slunci a pak se balí do pytlů a dopravují na místo určení. Výrobci čokolády boby po roztřídění a očištění opraží, aby se rozvinula jejich chuť. Pražené se vyloupou a rozemelou. Teplem při mletí se v kakaových bobech rozpouští tuk a vzniká tučná kakaová hmota s hořkou příchutí. Při výrobě kakaa se většina žlutého tuku neboli kakaového másla v lisu oddělí a zbudou tuhé kakaové pokrutiny. Ty se pak melou a prosívají, až vznikne kakaový prášek. Do čokoládových výrobků se ke kakaové hmotě přidává cukr, tuk a v případě mléčné čokolády mléko. Jako tuk do čokolády tradičně patří kakaové máslo ? díky němu má charakteristickou strukturu a rozplývá se na jazyku.
    Co obsahují kakaové boby a proč má čokoláda v jakékoli formě takovou přitažlivost? Tou kouzelnou látkou je theobromin – alkaloid s podobnými povzbuzujícími vlastnostmi jako kofein, ale navíc má euforizující účinky. Povzbuzuje mozkovou činnost, podstatně zlepšuje náladu, odstraňuje deprese a stres a zřejmě působí i jako afrodiziakum. Bylo dokázáno, že rozšiřuje věnčité tepny srdeční a organismus odvodňuje. Konzumace čokolády omezuje oxidaci lipoproteinů pro tepny škodlivého cholesterolu, snižuje tak riziko srdečních a cévních chorob. Čím tmavší čokoláda, tím je účinek vyšší. Kakaové boby dále obsahují třicet až padesát procent tuku známého jako kakaové máslo nebo kakaový tuk, patnáct procent bílkovin a osm procent škrobu. A právě kakaové máslo má další zvláštní účinky. Uvolňuje endorfiny, látky podobné opiátům, které vznikají přímo v lidském těle. Čokoláda je tedy v podstatě droga. Nebyly sice zaznamenány žádné tragické abstinenční syndromy, i když závislost se na ní vytváří. Dokonce je pro ni i termín – čokoholismus. Někteří lidé sní i půl kilogramu čokolády za den. Podle průzkumů patří k čokoholikům zejména sportovci, hazardní hráči, pracovníci v nočních směnách a osamělé ženy.
    Poptávka po čokoládě se soustavně zvyšuje. Největší spotřebu vykazují tradičně západoevropské země, které se v prvenství střídají. Kolem deseti kilogramů čokolády za rok na člověka konzumují Britové, Irové, Belgičané, Němci a Švýcaři. Nejméně oblíbená v evropském měřítku je čokoláda ve Španělsku. Francouzi sice nejsou na předním místě žebříčku v celkové spotřebě čokolády, ale suverénně vedou v konzumaci tmavé hořké čokolády, která je sice méně lahodná, ale je účinnější jako povzbuzující prostředek. Devadesát procent Američanů si dopřává čokoládu nebo čokoládové cukrovinky alespoň jednou denně.
    Co z toho vyplývá? Když už čokoládu, tak kvalitní a raději hořkou, ale hlavně- nezapomínejme, že tu mluvíme původně o nápoji bohů (theobroma), a jako s takovým bychom s jeho konzumací měli opravdu šetřit, a pakliže mu neodoláme, tak si ho umět v malém množství skutečně vychutnat.