• Svatební šaty 31.5.2005
      Poprvé to bylo 1.května, kdy jsme s Jirkou vyrazili do půjčovny svatebních šatů. Bylo to spíše ze zvědavosti, ale obsluha salonu mi sdělila, že pokud si chci opravdu dobře vybrat a ne jenom čekat, které šaty na mě zbudou, mám nejvyšší čas. Tak začal můj hon za svatebními šaty. Nevěřím na žádné pověry, a tak se mnou všechny pražské svatební salony obíhal můj nastávající manžel. Bohužel mě velmi rychle humor a optimismus přešel. Velmi záhy jsem totiž pochopila, že většina majitelů pražských svatebních salonů předpokládá, že se vdávají pouze krásné ženy, a pokud jsou krásné, musí být i štíhlé ? koneckonců jedno slovo se velmi často v médiích používá jako synonymum druhého a naopak. A štíhlá jsem já tedy rozhodně nebyla. Sice se mi podařilo srazit váhu na 88 kg a do svatby jsem hodlala ještě minimálně dva kilogramy zhubnout, ale to nic neměnilo na faktu, že většina svatebních salonů nabízela nádherné romantické nevěstovské šatičky ve velikosti 38, maximálně 40 a pouze výjimečně tu a tam objevila obsluha svatebního salonu na nezapadlejším stojanu v místnosti větší velikost. Pár modelů jsem vyzkoušela a člověk se nestačil divit ? v některých salonech jsem se vešla do velikosti 44 a v některých jsem se nevešla ani do 56. Vždycky jsem přibírala souměrně, takže pokud jsem šaty přetáhla přes boky, přetékal můj hrudník přes okraj korzetu a naopak. V jednom salonu mě dokonce velmi roztomilá dáma dohnala k slzám a k přesvědčení, že se prostě vdávat nemám, dokud budu obézní. Vešli jsme do svatebního salonu a já jsem se velmi tichým hlasem zeptala, zda mají šaty i ve větších velikostech. Ta milá dáma mi odvětila, že největší velikost, kterou vedou je 44. Sjela mě od hlavy k patě pohledem a vrazila mi věšák s šaty do rukou se slovy: „Vyzkoušejte je.“ V salonu bylo plno a všude se to hemžilo štíhlými a krásnými budoucími nevěstami velikosti 38. Zkušební kabinky byly neustále obsazeny. A tak jsem trpělivě stála a čekala. Ta milá paní zjistila, že tam stojím už delší dobu a asi se jí mě zželelo, tak na celou místnost, plnou těch štíhlých budoucích nevěst zařvala: ?Slečny, prosím vás, pusťte tady slečnu, na NI máme jenom jeden model, ona bude hned hotová!? Zapadla jsem do kabinky, v uších mi hučelo a před očima jsem měla mlhu. Šaty mi byly malé, tak jsem je zase vrazila zpátky do rukou ?paní dokonalé? a vyškobrtala ze dveří. Venku jsem padla Jirkovi do náruče: ?Já se nikdy nemůžu vdávat, protože jsem tlustá,? vzlykala jsem. ?Mně se líbíš,? řekl mi na oplátku Jirka a utřel mi rozmazanou řasenku. Naštěstí jsme hned v dalším salonu objevili ?ty pravé šaty?, a dokonce měli ještě větší velikosti, než jsem já potřebovala…
      Pokud nesledujete deníček paní Marcely pravidelně, můžete si jej přečíst pěkně vcelku!!! Čtete zde >>