30.8.2006 Krize třetího měsíce

Včera jsem s manželem opět dorazili po několika týdnech na Moravu. Naši nás přivítali s nadšením a nikdo nešetřil pochvalami, jak mi to teď sluší a jak dobře vypadám. ?Už s tím přestaň,? Řekla mi mamka. ?Takhle vypadáš dobře, už to nepřeháněj.? Jenomže to není zas až tak úplně pravda. Nemám si co nalhávat, mám pořád ještě slušnou nadváhu a moje chytrá digitální váha ukazuje, že procento tuku v těle se stále pohybuje za hranicí normálu.
Nejhorší je, že mě dohnala totální a naprostá krize. Najednou mám chuť se vším praštit, už se na to vykašlat, říkám si, že už to budu zvládat sama i bez koktejlů a pozoruji, že mám prakticky chuť na absolutně všechno jídlo, které se mi objevuje v dosahu.
Svěřila jsem se Monice. Řekla mi, že je to naprosto normální. Dodala mi odvahu a ujistila mě, že dva koktejly nebudou trvat věčně a že přIjde den, kdy ze dvou koktejlů denně bude jenom jeden a časem už nebudu muset žádný. Řekla mi, že na sebe nemusím být tak přísná a že si občas mohu něco povolit. Mám ale vždycky myslet na celkový denní příjem a hlavně na výdej.
Co rozhodně považuji za pozitivní je, že mě rozhodně neláká ochutnat jídla
?z nejhorších? ? jako jsou hranolky, smetana atd.
Monika mi taky říkala, že si mohu naplánovat den, kdy si dám k jídlu všechno, na co budu mít chuť. Hned jsem věděla, který to bude ? v práci budeme mít firemní večírek ? ?crayfish party? ? švédskou oslavu výlovu raků.

    Pokud nesledujete deníček paní Marcely pravidelně, můžete si jej přečíst pěkně vcelku!!! Čtete zde >>