• Každý musí říct svůj názor 4.4.2005
      Byli jsme s Jirkou u našich na Moravě a oznámili jim, že bychom se chtěli vzít. Jirka koupil velkou kytici a oficiálně požádal moje rodiče o moji ruku. Naši z toho byli úplně vedle a taky trošku dojatí. Najednou jim asi došlo, že to myslíme vážně. Po všech oficialitách jsme všichni ? včetně mých dvou sester ? zasedli v kuchyni ke stolu a rozpoutala se obrovská debata kolem naší plánované svatby. Naši byli roztrpčeni nad tím, že jsme si vybrali jako svatební den pátek, že to prý není normální, a pomalu se začala probírat různá témata ? každý musel říct svůj názor na spoustu věcí, jako by to nebyla svatba moje a Jirkova, ale jejich. No budiž, snad to přežijeme… ?A jaké bys chtěla mít šaty? Už ses po něčem dívala?? zeptala se mě najednou mamka. ?Ještě ne,? odpověděla jsem a vzpomněla si na svoje novoroční předsevzetí. Moje váha se statečně držela na 92 kg. ?Já myslím, že by sis měla pořídit nějaký nenápadný kostýmek, když máš TAKOVOU postavu.? řekla zase mamka. Zatmělo se mi před očima. Vdávat se v kostýmu místo krásných svatebních šatů!!! ? Nikdy!!! Já Vám všem dokážu, že to jde a uvidíte, jak budu vypadat dobře!!!
      Pokud nesledujete deníček paní Marcely pravidelně, můžete si jej přečíst pěkně vcelku!!! Čtete zde >>