? A kdy zas přijede Petr? Upekla jsem buchty, co má rád,? vyptává se mamka, když se v páteční večer objevím ve dveřích. Jezdím jednou za tři týdny navštívit své rodiče na venkov. Je tu krásně, i když trochu mrtvo? to pak člověk z nudy plení ledničku, a proto jezdím raději domů jen jednou za tři týdny? Nepřežila bych to a tak pevnou vůli, abych odolala báječným maminčiným koláčům a lahodným obídkům, opravdu nemám. Když se totiž pak se vrátím do Prahy po takovém ?domácím víkendu?, jsem hned o dvě kila těžší. A to jsem se rozhodla zarazit. ?Na něco jsem se tě ptala,? přeruší moje rozjímání mamka, když si sedám před voňavé buchty do kuchyně a z pudu sebezáchovy odstrčím tu vnucující se lahůdku na druhý konec stolu. ?Cože? Jo Petr, no ten už nepřijede. My jsme se rozešli?? ?Cože?? opáčí teď zase mamka udiveně. ?Takovej hodnej kluk. Co jsi mu udělala?? Tak se na to podívejme, vlastní matka a má nějakého Petra radši než mě. On je ten hodný a já jsem ta fúrie. ?Nic jsem mu neudělala,? odseknu. ?No jen tak bez důvodu jste se přece nerozešli!? kroutí hlavou mamka. ?On byl takovej hodnej kluk a já vždycky napekla a on měl rád ty moje buchty?? zasní se. ?No právě,? skočím jí do řeči. ?Co no právě? Rozešli jste se snad kvůli buchtám?? vykulí mamka oči. ?No ne konkrétně kvůli nim, ale když on měl prakticky pořád něco sladkého u pusy. Když ne čokoládu, tak buchtu, nebo sušenku, zákusek a podobně?? ?No a co?? mamka nic nechápe. ?No a to se prostě nedalo vydržet. Za rok vedle něj bych byla jak žok!? ?Vy mladý máte teda starosti, dřív se lidé rozcházeli kvůli závažnějším věcem a ne kvůli strachu z nadváhy?? prohlásí mamka rezignovaně a zakrojí do čerstvě upečeného koláče?