?Kam že to jedeš na dovolenou?? ptá se mě týden před odletem kamarádka Zita. ?Do Turecka? už se moc těším, jak si odpočinu, jak nebudu nic dělat. Teda vlastně budu, budu mít konečně čas sama na sebe, každý ráno vstanu, proběhnu se po pláži?? zasním se. ?Prober se, tady nejsi ve filmu,? rozchechtá se Zita. ?Náhodou, budu se mít krásně?? namítnu. ?No o tom nepochybuju, kdybych já letěla do pětihvězdičkového hotelu, taky by mi nic nechybělo?? ušklíbne se kamarádka. No panečku, to je ale nádhera! Ten hotel a? a ty švédský stoly, těch dobrot? ?Ale víš, co sis řekla, budeš tu hned od rána aktivní, žádné válení?a těmhle lákadlům odoláš, nejsi tady přece kvůli jídlu, no ne?? nabádám se v duchu. Tak dneska ještě ochutnám od všeho trochu a pak už mě to lákat nebude? ?Tak jak ses měla?? kamarádka Zita hoří zvědavostí na moje zážitky. ?Ty jo, holka, ten hotel, a ty dobroty, představ si, měli tam tolik různých salátů a těch sýrů, a co teprve potom ty zákusky, takové ty namáčené v medu, různé příchutě?? ?Počkej, počkej,? přeruší mě kamarádka, ?a co chlapi a památky a tak?? ?Ale jo, dobrý,? mávnu rukou, ?ale jedla jsi už někdy turecký med??